Letní vodácký tábor

V červenci jsme vyrazili na vodácký tábor. Rozhodli jsme se pro Vltavu, okolní krásnou přírodu, zajímavé jezy a splavy, historická města. Vyplouvali jsme 15.7. z Vyššího Brodu na svých prvních 20 km. Přijeli jsme do krásného kempu u Větřní, rozdělali polní kuchyni a postavili naše dočasné stanové domovy. Voda nás všechny nadchla, získali jsme první zkušenosti. Užívali jsme si to. Další kilometry jsme přidali další den a dojeli jsme do Branné, kde jsme si opět navařili, zabydleli se, zahráli pár her a večer si užili u táboráku při opékání. Okolní lesy byly plné borůvek, tak jsme toho využili a přilepšili si přírodními „sladkostmi“. Další den jsme pokračovali do Nového Spolí, těsně ke Krumlovu, který jsme si celý prohlédli. Vystoupali jsme k otáčivému divadlu, prohlédli si zámecký park, jízdárnu i zámek. Bylo to nádherné město dýchající historií. A pro nás jediný odpočinkový den bez sjíždění vody. Po procházce jsme se jen koupali, zahráli si fotbálek, karty a vařili, abychom nabrali dost síly na další plavbu do Zlaté Koruny. Příjezd do kempu byl zajímavý, přímo nad námi se tyčil místní klášter. Už jsme zdatně samostatně a rychle uměli stavět stany, rozdělat oheň, pomáhat s vařením. Vše jsme zvládali rychle, abychom si večer mohli poslechnout místní muzikanty, nasát atmosféru vodáckých kempů a posedět u ohně. Velice rychle to utíkalo a my věděli, že nás čeká poslední plavba do Boršova do Poslední štace. Trasa byla přes 20 km dlouhá, ale mi už zkušenější, a celou cestu jsme zvládli za pár hodin. Abychom si zkrátili čas do večera rozhodli jsme se pro utkání ve volejbale děti vs. dospělí. Boj to skutečně byl, jelikož vyhlášená sladká odměna pro děti za vítězství byla zřejmě inspirující. Dětem se nakonec podařilo ji i získat. Večer už nás čekalo jen čištění, uklízení a balení lodí. Poslední noc u praskajícího ohně. V sobotu 21. 7. jsme se vydali zpět do Chrudimi našimi auty, zastavili se na výborném obědě a zdárně dorazili k večeru do DDŠ. Vybalili, uklidili, nacpali pračky, navařili si výbornou večeři, o kterou se postaral především náš skoro kuchař Míra a zhodnotili jsme to slovy „ tak za rok chceme znova „……